logotype

Chrysler 160, 180, 2 litres (1970-1980)

Pařížský Američan aneb sen každého vedoucího Mototechny:)

Roku 1970 převzala firma Chrysler jak skupinu Rootes ve Velké Británii tak Simcu a Matru ve Francii a snažila se následně činnost těchto společností zcentralizovat. Důvodem byla potřeba Chysleru vrhnout na trh své nové modely pro evropský trh a zatopit tak zavedeným odnožím amerických rivalů General Motors (Opel/Vauxhall) a Fordu (Ford Europe).

Prvním vyústěním této snahy byl originálně vyhlížející vůz typu Simca/Chrysler 160 z roku 1970. Trochu zvláštní auto střední třídy navrhované jednak v britském Coventry, jednak ve Francii bylo jistým průnikem typicky amerického vzhledu karoserie s běžnými evropskými rozměry, včetně techniky pod kapotou. Byl to tedy jakýsi kočkopes, který s mateřskou továrnou spojovalo pouze jméno. Přes původní proklamace, že se vůz bude vyrábět v odlišných verzích jak ve Velké Británii, tak ve Francii, došlo nakonec z úsporných důvodů k zahájení výroby pouze v zemi galského kohouta. Peníze věnované mateřským koncernem na vývoj britských motorů 2000 a 2500 ccm tak byly paradoxně doslova vyhozeny oknem.. Tento, zejména vzhledem k anglickým zákazníkům, marketingově nepříliš prozřetelný tah způsobil, že nový model se musel od svého uvedení na pařížském autosalonu v roce 1970 potýkat s nedůvěrou širokého publika a stal se vlastně neprávem jakýmsi nechtěným dítětem..

Základní model Chrysler 160 byl vybaven moderním motorem s rozvodem OHC o objemu 1 639 ccm o výkonu 80 koní, který dosahoval maximální rychlosti 155 km/h. Výkonější modely 160 GT a 180 (1 812 ccm) měly shodně 97 koní a dosahovaly největší rychlosti 170 km/h. Vozy byly vybaveny plně synchronizovanou čtyřstupňovou převodovku, což se oproti původnímu britskému návrhu ukázalo jako krok zpátky neboť například konkurenční Fiat 125 použival pětistupňové ústrojí již od roku 1968. Na druhou stranu byly do typů 160 GT a 180 standartně montovány kotoučové brzdy na všechna kola. Konečně roku 1973 byla na trh vržena vrcholná varianta 2 litres. Vůz byl vybaven motorem o objemu 1 981 ccm a byl k mání výhradně s americkou třístupňovou automatickou převodovkou a luxusnějším interiérem.

Přes nikterak příznivé prodejní výsledky nebyl tento produkt skupiny Chrysler France nikdy významně inovován, čehož důsledkem bylo jeho znatelné zaostávání za domácí konkurencí (Renault 16 TX, Peugeot 504..) Přes svůj luxusní vzhled nebyl například narozdíl od konkurence nikdy vybaven takovými prvky výbavy jako je centrální zamykání nebo elektrické stahování oken či kontrolka zatažené ruční brzdy.. Vozy prvních ročníků byly taktéž náchylné k velmi rychlému opotřebení vačkového hřídele, což popularitě vozu také zrovna nepřidalo. Posledním mezníkem v historii tohoto nevšedního vozu bylo převzetí automobilky Chrysler France domácí skupinou PSA a následné přesunutí výroby do Španělska. Došlo rovněž ke změně označení z Chryslera na Simcu a následně po převzetí PSA na Talbot 1609/1610/2 litres. Ve Španělsku se modelu přeci jen dostalo určitého zadostiučinění v podobě montáže dieslového dvoulitru Bareiros (oblíbený zejména u španělských taxikářů) nebo varianty kombi, která byla dříve z nepochopitelných důvodů opomíjena. Na evopských trzích byl typ 1609 naposledy jako nový zaznamenán v modelovém ročníku 1981 poté, co bylo ve Francii a Španělsku vyrobeno cca 500.000 vozů všech modifikací.

Samostatnou kapitolu zůstává import omezeného množství Chryslerů 180 na československý trh. První vozy byly dovezeny v roce 1972 a "nejsilnějšími ročníky" pak byly roky 1973 a 1974. Poslední dodávka proběhla v roce 1978 již jako Chrysler Simca 1610. V roce 1974 byl nový Chrysler v Mototechně k mání za nesocialistických 99 000,- Kčs a v Tuzexu za 24 475 TK. Novopečený majitel takového korábu se ovšem mohl pochlubit opravdovým skvostem, který mezi přidušenými "embéčky" a žigulíky vypadal jako zjev z jiné planety. Svoji vysokou popularitu si u nás zachoval až do posledních dnů reálného socialismu.


následující snímky poskytl předseda STS Chvojkovice - Brod pan Jiří Žemlička z Vinohrad :)

Na dolním snímku je krása tuzexového vozu zastíněna šarmem modelky redaktorům partaje pro jistotu neznámého původu:)

a zde již sám pan předseda ve vycházkové uniformě lesní stráže vzor 74 při obhlídce rajónu.

španělské kombi / ambulance

 

Technické údaje: Karoserie: čtyřdveřový čtyř až pětimístný sedan Motor: vpředu a pohon zadních kol. Řadový čtyřválec s rozvodem OHC, objem 1812 cm³, vrtání 87,7 mm a zdvih 75 mm, komprese 9,5, dvojitý karburátor Weber, výkon 73 kW (100 koní) při 5800 ot/min, točivý moment 153 Nm při 3400 ot/min. Čtyřstupňová převodovka, kotoučové brzdy na všech kolech, Maximální rychlost 170 km/h, Zrychlení na stovku za 13,2 s. Vyrobeno cca 500 000 ks všech verzí

2017  PARTAJ - Magazín o klasických autech