logotype

Citroën 2CV (1948-1990)

Legendární kachna.

První předběžné práce na projektu, z něhož vznikl Citroën 2CV, kterému nikdo neřekne jinak než "kachna", začaly již v roce 1936. Tehdejší generální ředitel Citroënu Pierre Boulanger pověřil své techniky sestavením "čtyř kol pod určitým typem stínidla, která by mohla přepravovat náklad vajec na po nerovném poli, aniž by se jediné rozbilo" Zadání tedy vskutku originální.
Jak se později ukázalo, konstruktéři se svého úkolu zhostili opravdu mistrovsky.

Model 2CV, který se usídlil v nejnižším sektoru automobilového trhu, byl původně bez elektrického zapalování. Aby se motorek uvedl do chodu, bylo nutné zatáhnout za šňůru ovinutou okolo řemenice klikového hřídele - podobně jako třeba u sekačky na trávu. Jakmile vyšlo najevo, že si u firmy zaměstanané stenotypistky při pokusu o nastartování prototypu ulámaly nehty, bylo od tohoto svérázného řešení upuštěno a dále se používala je osvědčená tradiční klika.

Poté, co bylo do poloviny roku 1939 vyrobeno 250 prototypů, bylo rozhodnuto uvést tento model u příležitosti Pařížského autosalonu 1939 na trh. Náhlé vypuknutí druhé světové války tento záměr bezohledně zmařilo a zkušební jízdy pokračovaly v době okupace Francie tajně v horách Auvergne. Na základě zkušeností získaných v tomto improvizovaném zkušebním terénu bylo rozhodnuto zabudovat jednodušší chlazení vzduchem namísto vodního a proslulé spřažené pružení.

Oficiální představení modelu 2CV, které se protáhlo až na rok 1948, vyvolalo u odborníků protichůdné reakce, sahající od největšího zájmu po hlubokou skepsi. Důležté však bylo, že veřejnost "kachnu" přijala s velkou přízní, a to především díky její nízké ceně, vzhledem k níž byla dostupná téměř každé peněžence.

Postupem let prošel vůz řadou inovací, jen namátkou lze zmínit instalaci druhého světlometu (původně pouze jeden), použití méně vlnitého plechu na kapotě, dělené přední sedačky či dvoubarevný model Charleston (rubínovo-černý). Rozšířena byla i nabídka pohonných jednotek, když objem původního stroje 375 ccm postupně rostl přes 425, 435 až na konečných 602 ccm. Zmínit je třeba rovněž drobnější kosmetické úpravy vzhledu, týkajících se především přední masky a vnějšího osvětlení. Přes všechny inovace si 2CV stále uchovával svůj nezaměnitelný charakter levného vozu, který nepřehlédnete a ze kterého je krásně vidět na nebe. Kromě základní čtyřdveřové varianty se vůz objevoval v i oblíbeném provedení pick-up a ojediněle také v dvoumotorovém provedení s označením Sahara. Z 2CV vycházel i luxusnější a dražší model Ami6, který ale nikdy nedosáhl srovnatelného úspěchu.

Na začátku osmdesátých let byla výroba 2CV přesunuta do továrny Clémenta de Levallois, založené v roce 1902. V roce 1984 měla být výroba 2CV zastavena, aby vznikl prostor pro modernější vozidla. Pro neutuchající zájem se ale tento trestuhodný čin o několik let odložil. Teprve rok 1990 znamenal pro "kachnu" definitivní konec. Celkem jich z výrobních pásů vylétlo požehnaných 3.872.583 kusů.

Ve světě kultury zanechal 2CV stopu hned v několika nezapomenutelných filmech, mezi nimiž nejvýše ční série o potrhlých četnících ze St. Tropez.

"Kopni toho cyklistu do hlavy Cukrouši"

praktická dodávka

Sahara

teploměr vody byl u vzduchem chlazeného stroje nahrazen ampérmetrem

první prototypy měly opravdu spartanské vzezření...

"Fougassi, vplížíte se nahý mezi nudisty":-)

 

Technické údaje: Karoserie: čtyřdveřová čtyřmístná limuzína Motor: (1949) plochý dvouválec s visutými ventily o objemu 375 cm3, max. výkon 6,6 kW Převodovka: mechanická čtyřstupňová Brzdy: bubnové na všech kolech Max. rychlost: 65 km/h

2018  PARTAJ - Magazín o klasických autech