logotype

Ferrari 308 GTB/GTS (i) (1975-1985)

Magnumův nejlepší parťák:)

Vedle poněkud méně vábného Ferrari 308 GT/4, vyráběl Ferrari od roku 1975 i o poznání atraktivnější typ 308 GTB, který o dva roky později následovala i příbuzná verze GTS. Oba vozy se značně lišily od GT/4 už tím, že karoserii, připomínající zvláště svou zadní částí Dina, navrhl opět Pininfarina. Tak jako veřejnost neměl v lásce Bertoneho GT/4, tak si naopak oblíbila nové modely. Nezdálo se ani, že by jí u GTB vadila sklolaminátová karoserie, kterou Ferrari použil na svých vozech poprvé. U GTS se Pininfarina ovšem vrátil ke klasické oceli, protože otevřená karoserie spideru musela být tužší, než uzavřená modelu GTB. Mezi GTB a GTS na straně jedné a GT/4 ne straně druhé nebylo - pokud se týká výkonu a jízdních vlastností - příliš mnoho rozdílů, což jen dokazuje, jak vrtkavé mohou být nálady trhu a přízeň zákazníků. I Ferrari se musel pohybovat opatrně, ale opět s Pininfarinou a se vzpínajícím se koněm konečně zase na kapotě svých vozů se znovu dostal do sedla.

Když výroba modelu GT/4 s Bertoneho karoserií dobíhala, byly už oba nové vozy v prodeji a svými úspěchy jej daleko předčily. Přes některé obtíže se spiderem na americkém trhu, už dlouho posedlém snahami o větší bezpečnost automobilů, se do roku 1985 prodalo asi 8 000 vozů GTS a berlinet zhruba 4 150. Každopádně výroba už dosáhla pozoruhodně velkých čísel a Ferrariho firma se pod křídly Fiatu rychle rozvíjela.

Vzrůstal i počet nabízených modelů. Pro některé evropské země, kde měly malolitrážní automobily daňové úlevy, nabízel Ferrari v letech 1975 - 1983 modely 208 GT/4, 208 GTB a 208 GTS s dvoulitrovými motory V8 o výkonu 125 kW. Pro zájemce o výkonnější vozy se v období 1982 - 1985 vyráběly berlinety a spidery řady 208 s přeplňovanými motory, jež dávaly navíc asi 37 kW a stavěly se tak po bok modelům řady 308.

Nebyla to ovšem tak docela pravda, protože i "třistaosmičky" se během let výroby dočkaly změn. Nejdříve bylo v roce 1980 zavedeno vstřikování paliva. Nestalo se tak ve snaze zvýšit výkon, protože ten ve většině případů spíše poněkud poklesl, ale kvůli stále se zpřísňujícím předpisům o emisích. U prvních verzí se vstřikováním paliva klesl výkon u vozů pro evropský trh dokonce až o 29 kW a v úpravě pro USA, kde byly předpisy přísnější, ještě více. Jízdní vlastnosti to vcelku nijak neovlivnilo a navíc to zdaleka nebyl jen Ferrariho problém. V roce 1982 se podařilo získat nějaké kilowaty zpět zavedením další novinky, jež měla opět sloužit ke snížení obsahu škodlivin ve výfukových plynech - počet ventilů v hlavě válců se zdvojnásobil, čímž došlo ke zdokonalení spalovacího procesu. Modely byly označeny jako 308 GTBqv a 308 GTS qv (qv = quattrovalvole = čtyřventilový)

Ferrari v nezvyklé roli soutěžního vozu

Higinsi, kam si zase sakra schoval ty klíčky?!

vzzzzzzzzzzzzzzzzzzmmmmmmmmmm....

 

Technické údaje: Karoserie: dvoudveřové kupé (GTB) nebo spider (GTS) Pininfarina, verze GTB měla sklolaminátovou karoserii Motor: vidlicový osmiválec o objemu 2 921 cm3, rozvod DOHC Výkon: 184 kW Maximální rychlost: 255 (250) km/h Zrychlení 0 - 100 km/h: za 6,4 s

2017  PARTAJ - Magazín o klasických autech