logotype

Morris Minor (1948-1971)

Moggy - anglický příspěvek na téma lidový vůz

Morris Minor 1000 z roku 1960 na startu The Tatry Classic Marathon v Bratislavě

Stejně jako v Německu měli Brouka, ve Francii Kachnu a v Itálii Fiátka pětistovku. I angličani měli po válce svůj lidový vůz, kterým byl Morris Minor, poprvé představený veřejnosti na londýnské motorshow v září 1948.

Projekt Minor začal už někdy v roce 1942 pod názvem Mosquito jako nástupce Morrise Eight řady E a na starosti jej dostal team vedený Alecem Issigonisem. Ano, přesně tím Alecem Issigonisem, který se o pár let později proslavil návrhem slavného Mini. Morris Minor byl navrhován s ohledem na to, aby za lidovou cenu poskytnul proti konkurentům ve své době maximum komfortu, vnitřního prostoru a v neposlední řadě skvělé jízdní vlastnosti.

Karosérie samonosné skořepinové konstrukce (což byl ve své době zcela nový přístup) dostala tvar po vzoru amerických vozů a kola byla oproti zvyklostem poněkud zmenšena, takže Minor působil na pohled dojmem mnohem většího vozu, než ve skutečnosti byl. Vůz měl původně pohánět plochý čtyřválec, ale nakonec byl z finančních důvodů vybrán malý spolehlivý motor SV o obsahu 0,9 litru (27k) z Morrise Eight a byl posazen přímo nad přední nápravu a nikoliv před ni, čímž bylo docíleno mnohem lepší stability a ovladatelnosti vozu.

Zpočátku byl k dispozici ve dvoudveřové variantě a jako čtyřmístný kabriolet, jehož se překvapivě prodávalo přes 30 procent produkce. Dva roky po uvedení na trh se objevil i jako čtyřdveřová limuzína. Minor byl od roku 1949 vyvážen také do Spojených Států, kde si legislativa vyžádala přemístění předních světlometů z úrovně mřížky výše na přední blatníky. U evropských modelů byly přemístěny až ke konci výroby první série v roce 1951.

Od roku 1952 do roku 1956 byla vyráběna druhá série, kterou poháněl menší motor OHV o obsahu 0,8 litru (30k) z původně konkurenčního Austinu A30. Ke stávajícím karosářským vaiantám přibyly ještě kombík Traveller, van a pickup.

Třetí série pojmenovaná Morris Minor 1000 se prodávala od roku 1956 šest let. Dostala nedělené přední a větší zadní okno, novou palubní desku a poháněna byla litrovým motorem (37k) pocházejícím opět od Austinu. V roce 1961 byl vyroben miliontý vůz a Minor se tak stal prvním anglickým vozem v historii, který takové hranice dosáhl. O rok později se pod kapotou čtvrté série usídlil ještě o něco vetší motor, tentokrát o obsahu 1,1 litru (48k), s nímž byl nový Minor schopen dosáhnout cestovní rychlosti až 124 km/h. Výroba Morrise Minor byla ukončena v roce 1971 a jeho nástupcem byl model Marina.

První verze Minora s nízko umístěnými světly a děleným předním oknem

Nepříliš častá varianta Minora (vlevo) z roku 1954, označovaná odborníky jako Upside-down :o)

MM 1000 z roku 1956

MM1000 z roku 1962

MM1000 z roku 1968

 

Technické údaje: Karoserie: čtyřmístná dvou/čtyřdveřová limuzína, kabriolet, kombi, van, pickup s motorem vpředu Motor: řadový čtyřválec s rozvodem SV o obsahu 0,9l, později s rozvodem OHV o obsahu 0,8l - 1,1l Výkon: 27 - 48k Převodovka: manuální čtyřstupňová Náhon: na zadní kola Brzdy: bubnové na všech kolech Rozměry d x š x v: 3760 x 1550 x 1450mm Rozvor: 2180 mm Hmotnost: podle verze - zhruba 735 - 800 kg

2017  PARTAJ - Magazín o klasických autech