1000 (1958-1973)

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Tak trochu jiné TT...

Tradiční značka z německého Neckarsulmu se po válce 2. světové válce specializovala na výrobu krásných stříbrných motocyklů. Za všechny připomeňme legendární závodní SPORTMAXy, které mimo jiné neblaze proslavila tragická nehoda H. Baltisergera při GP Brna. Odtud také melancholická povídka B. Hrabala Smrt pana Baltisbergera. Ale zpět k automobilům NSU. Jejich návrat na trh se datuje do roku 1957, kdy byl uveden skromný typ Prinz se vzduchem chlazeným uřvaným dvouválcem umístěným v zádi vozu. Z tohoto modelu bylo odvozeno o poznání elegantnější kupé Sport Prinz se Scaglioneho karoserií. Prodávala se i verze cabrio, přičemž oba „sporťáky“ se vyráběly u Bertoneho v Itálii. Stejnou karoserii jako cabrio využíval i typ Wankel spider vybavený nespolehlivým rotačním motorem o objemu 497 cm3. První generace Prinze vznikla ve třech modifikacích (I-III), které se navzájem lišily drobnými úpravami a výkonem.

Druhá generace značená Prinz IV přichází roku 1961. Prinz IV poháněl ještě malý dvouválec z předchozího typu, ale již roku 1963 přichází Prinz 1000 s téměř identickou, jen o málo větší karoserií, tentokráte však již se čtyřválcovým agregátem. Tento zejména díky velmi lehké karoserii dosahoval slibných jízdních výkonů. Plně natankovaný vůz vážil pouhých 650 kg a i se slaboučkým motorem se 44 koňmi dosahoval maximálky 135 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 20 sekund. Výkon tisícovky plynule dále rostl v řadách 110 (1177 cm3 – 57k) a nakonec i 1200.

Potenciál základního modelu dále rozvinula sportovní kupátka TT resp.TTS. Asi netřeba připomínat, že zkratka TT upomínala na slavnou historii motocyklů NSU na legendární Tourist Trophy. První 1000TT se vydal za zákazníky v roce 1965, inovovaný označený již pouze TT pak v roce 1967. Osvědčený motor o objemu 1177 cm3 se dvěma spádovými karburátory dával 60 koní, poskytoval i solidní točivý moment, z čehož plynuly temperamentní jízdní vlastnosti. V témže roce se objevila ostřejší verze TTS s litrovým čtyřdobým čtyřválcem. V silniční verzi měla výkon 70 k při 6150/min, jenž stačil na 160 km/h. Při delší jízdě na plný plyn však řidiče provázely problémy s chlazením, neboť teplota oleje se hravě vyšplhala nad 130 stupňů Celsia. Z toho vyplynula nutnost svépomocného řešení - pověstného otvírání zadní kapoty motoru podobně jako u konkurenčních Fiatů Abarth. K ještě větším výkonům vypiplal „tétéčka“ úspěšný závodník na NSU C. Spiess. Z objemu 1,3 litru vymáčkl pomocí mnoha úprav limitní výkon 147 k dosahovaný při vskutku motocyklových 8500/min, dovedete si tedy jistě představit, jaká to byla pila.. Závodní verze založené na tomto typu pak směle konkurovaly v té době vládnoucím vozům Mini Cooper a Abarth. Hbitým speciálům se dařilo především v závodech do vrchu a na okruzích.

Poté již nastal úpadek slavné značky způsobený zejména totálním krachem katastrofálně nespolehlivého typu Ro80.

Prinz I

NSU Sport Prinz

Prinz IV

TTS

TTS na okruhu v Zandvoort

NSU I - III

NSU Sport Prinz

NSU Prinz 1000 TT

Klein, aber mein

Helmuta usmrtil strašný hluk

Technické údaje: Karoserie: dvoudveřové dvoumístné kupé se motorem vzadu, laminátová karoserie Motor (TTS): Vzduchem chlazený řadový čtyřválec s rozvodem OHC, objem 996 cm³, Výkon: 52 kW při 6.150 ot/min Převodovka: čtyřstupňová manuální Náhon: na zadní kola Rozvor 2250 mm Hmotnost: 700 kg Maximální rychlost: 160 km/h Zrychlení 0-100km/h: 12,3s