logotype

Volvo 480 (1985-1995)

První Volvo s předním náhonem

Koncem sedmdesátých let Volvo odstartovalo projekt G-13, jehož cílem byl kompaktní, přitažlivý a ekonomický vůz pro severoamerický trh a pro výrobu byla předem vybrána továrna v holandském Bornu, kterou Volvo získalo v roce 1973 při převzetí firmy DAF. Vzhledem k tomu, že Volvu šlo v první řadě o design nového modelu, zadalo jeho návrh hned čtyřem agenturám. Svým designerům ve Švédsku, v Holandsku a dvěma slavným italským studiím a všichni dostali stejné zadání - navrhnout nevšední vzhled vozu a připravit model v měřítku 1:5.

9. června 1981 představily jednotlivé teamy výsledky své práce a vedení firmy dalo zelenou návrhu holanďanům vedeným Robertem Kochem s jednou výtkou - "že to nové Volvo vlastně vůbec nevypadá jako Volvo" a Švédům. Po nějakém čase už byl ze hry švédský návrh definitivně stažen a pokračovalo se již jen na holandském modelu. Oproti původnímu návrhu se finální vůz dočkal například vyklápěcích světel, které si vyžádala americká legislativa a alespoň symbolické mřížky chladiče typické pro Volvo, která se ale nevešla nikam jinam než jen pod přední nárazník.

V roce 1982 byl připraven první prototyp s motorem a začaly testy ve Spojených Státech. 15. října 1985 byly novinářům představeny první oficiální snímky a poněvadž novému modelu zasadil klesající kurs dolaru smrtící úder na americkém trhu, Volvo se tedy rozhodlo prezentovat nejdříve v Evropě na ženevském autosalonu v březnu 1986.

K prvním zákazníkům se první vozy dostaly o další tři měsíce později. Mezinárodní tisk si nové Volvo 480 ES oblíbil a prakticky žádný novinář neopomněl vyzdvihnout design vozu a skvělou ovladatelnost. Vůz měl mnoho aspektů sportovního vozu, ale Volvo nezapomnělo ani bezpečnost a pohodlí. Jednou z mála výtek na adresu Volva 480 byla existence pouze jedné motorizace s nijak přehnaně výkonnou atmosférickou čtyřválcovou 1,7-kou (110k) z dílen Renault-Volvo, které se Volvo postavilo ohlášením přeplňované verze. Ta byla představena koncem a její výkon vzrostl na 121k. Od roku 1993 nahradil pod kapotou atmosférickou 1,7-ku dvoulitr s podobným výkonem a vyšším točivým momentem.

Vzhledem k tomu, že se situace s dolarem ani později příliš nezlepšila a navíc se ještě přidaly různé legislativní potíže, do Spojených Států se toto pro severní Ameriku vyvinuté Volvo nikdy oficiálně dovážet nezačalo.

Poslední Volvo 480 sjelo z výrobní linky 7. září 1995 a celkem jich bylo vyrobeno 76 375.

Za snímky jeho modrého Volva bych rád poděkoval našemu čtenáři Dvoutaktovi, který napsal i několik následujících odstavců.

480-ka je stejně kvalitně zpracované auto jako její větší bratři z rodiny Volvo. Její výbava je dost bohatá a za zmínku stojí palubní počítač, který zobrazuje všechny potřebné údaje. Vyhřívaná zrcátka, přídavné dálkové světla (mají funkci Follow me home), alarm jsou v základladní výbavě. Dále bylo možné pořídit ABS, Tracs – protiprokluz, klimatizaci, vyhřívané sedačky, nezávislé topení.

Bohužel jeden z neduhů 480-tek je zatékání vody do zavazadlového prostoru kolem zadního výklopného skla a zadních světel, což je nepříjemné a způsobuje korozi zadní části pod nárazníkem, která je bohužel vidět až posundání nárazníku.

Další je problém s elektronikou, která je taková dost divoká. Auto má řídící jednotku + jednotku CEM, která ovládá kromě motoru vše ostatní. Relátková skříň je také natlučena až po okraj, takže jakékoliv opravy elektroinstalace vyžadují notnou dávku trpělivosti. Další nepříjemnou věcí je kvalita použitých plastů na zadních světlometech, které vnějšími okolními vlivy zmatnějí a stávají se šedivými. Bohužel nové jedno světlo stojí kolem 7 tisíc Kč. Někdy pomůže leštěnka, jindy se musí zbrousit zmatnělý povrch a světla přelakovat.

Jízdní vlastnosti jsou na “předokolku“ výborné, zadek je trochu lehčí, takže ho není problém utrhnout. Podvozek je celkem tvrdý a spolu s nižším profilem pneumatik jako by auto odskakovalo.

 

Technické údaje: Karoserie: čytřmístné sportovní kupé Motor: řadový čtyřválec OHC s obsahem 1721 ccm nebo 1998 ccm se vstřikováním Výkon: 1,7i - 110k při 5800 ot/min, 1,7 Turbo - 121k při 5400 ot/min, 2,0i - 110k při 5200 ot/min Točivý moment: 1,7i - 140Nm při 4000 ot/min, 1,7 Turbo - 175Nm při 3300 ot/min, 2,0i - 165Nm při 3500 ot/min Převodovka: manuální pětistupňová nebo automatická čtyřstupňová Brzdy: kotoučové na všech kolech Náhon: na přední kola Rozměry d x š x v: 4258 x 1710 x 1318 mm Rozvor: 2502 mm Hmotnost: 1020 - 1040 kg Maximální rychlost: 190 - 200km/h Zrychlení 0-100 km/h: 9 - 9,8s

2017  PARTAJ - Magazín o klasických autech