Mini / Mini Cooper (1959-2001)

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Nejslavnější exportní britský vůz

Geniální Mini přišel na trh v srpnu 1959 a navrhl jej brit tureckého původu, který třikrát propadl z matematiky - Alec Issigonis s ohledem na poskytnutí co největšího prostoru uvnitř této minilimuzíny. Pověst praví, že když jej navrhoval, zavolal si Alec Issigonis čtyři největší pivaře z továrny, posadil dva vedle sebe na zem, druhé dva za ně a namaloval kolem nich křídou čáru. Nakonec prý prohlásil, že nový vůz bude mít přesně tyto rozměry.

Výsledný Mini ukrýval pod přední kapotou napříč uložený motor o obsahu 850 ccm a čtyřstupňovou převodovku na spodku klikové skříně. Dále byl vybaven předním náhonem, neobvyklým zavěšením na gumových silentblocích, maličkými koly v rozích karosérie a prostornými dveřními přihrádkami. To vše dohromady způsobilo, že byl překvapivě použitelným vozem pro rodinné účely, zvláště když se ve výrobě objevila v roce 1960 i prodloužená verze Countryman.

Oblíbeným se Mini jednoznačně stal díky chytrému uspořádání, pěknému vzhledu, skvělé ovladatelnosti a v neposlední řadě díky velmi přijatelné ceně.

BMC jej zpočátku prodávala pod značkou Austin Seven nebo Morris Mini Minor. Od roku 1961 se už prodával jako Mini. V tomtéž roce si také vzal Mini do parády držitel dvou pohárů konstruktérů F1 - John Cooper a uvedl na trh sportovní Mini Cooper s motorem o obsahu 997 ccm s výkonem 55k, následovaný modelem Mini Cooper S s motorem o obsahu 970 ccm nebo 1275 ccm s výkonem až 76k, který se stal základem pro soutěžní verzi.

V následujících letech se Cooper S stal s motorem vyladěným na 91k superhvězdou, když v letech 1964-1967 vyhrál Rally Monte Carlo (i když v ročníku 1966 byly Mini po závodě diskvalifikovány kvůli špatným předním světlometům). Od té doby získal Mini na další popularitě a kde kdo jej chtěl ve verzi Cooper, ať už se jednalo o členy slavných Beatles, Grahama Hilla, Petera Sellerse nebo dokonce Enza Ferrari.

V roce 1967 dostal Mini novou masku chladiče, větší kliky dveří a větší zadní okno, plně synchronizovanou převodovku a tlačítko startování na podlaze nahradil běžnější startér na klíček. Pod kapotou se objevoval nově i litrový motor s výkonem 31 kW s nímž Mini dosahoval rychlosti až 137 km/h.

Sedmdesátá léta byla temným obdobím tohoto skvělého vozítka. Na sklonku šedesátých let se firma pokusila, a nuto podtknout, že ne příliš šťastně, modernizovat Mini, a na trh byla uvedena další verze Mini Clubman s delší kapotou a novou přední mřížkou. V roce 1971 se vedení firmy nepohodlo s Johnem Cooperem a ve zlém se rozešli, což znamenalo konec sportovního Mini Cooper. Ten byl tedy nahrazen modelem Mini 1275GT na bázi standardního Mini Clubman.

Přestože se British Leyland pokusil několikrát o nový model, který měl Mini nahradit, vydržel původní Mini ve výrobě až do 31. října 2001, kdy byl nahrazen novým Mini, které uvízlo za nehty BMW z doby, kdy koketovalo s firmou Rover vlastnící značku Mini v devadesátých letech.

Technické údaje: Motor: příčně uložený čtyřválec 970, 997, 998, 1071 nebo 1275 ccm Výkon: až 76k při 5800 ot/min Převodovka: manuální čtyřstupňová uložená pod motorem Odpružení / zavěšení: nezávislé s pryžovými kužely / trojúhelníková ramena Brzdy: vpředu kotoučové Lockheed, vzadu bubnové Maximální rychlost: 161 km/h Zrychlení 0-100 km/h: 12,9s