logotype

Reliant Motor Company (1934-2001)

Historie firmy zaměřené na tříkolky...

Reliant Regal 3/30

Ve Velké Británii se vždy těšily velké oblibě tříkolové automobily. Dělo se tak hlavně z důvodu, že britští konstruktéři s oblibou využívali daňových úlev pro tříkolky a k jejich řízení postačoval řidičský průkaz pro motocykl. Největší výrobci těchto malých vozidel v Británii byly firmy Reliant a Bond. Je zajímavé, že se tyto tříkolky, samozřejmě ve značně modernizované podobě, na anglických silnicích udržely až do dnešních dnů. Ve srovnání s dnešními moderními vozy působí komicky a mnoho motoristů i laiků, hlavně mimo britských, se jim zasměje.

Společnost Reliant založil v roce 1934 ve svých 43 letech talentovaný inženýr Tom Lawrence Williams, který do té doby pracoval jako šéf designer v oddělení motorů ve firmě Raleigh Cycle Company. Raleigh, v tu dobu výrobce moderních a kvalitních motocyklů měl v nabídce mimo jiných také tříkolový užitkový motocykl. T. L. Williams viděl ve výrobě malých dodávkových a později i osobních tříkolek budoucnost a prosperitu. Zařídil si malou a jednoduchou dílnu na zahradě u domu v Tamworth. Prototyp jeho první tříkolové dodávky dostal licenci 1. 1. 1935. Pro tento prototyp byl použit čtyřdobý jednoválcový vzduchem chlazený motor s rozvodem SV, od března 1936 se montovaly dvouválcové vodou chlazené motory JAP V-twin. Některé prameny uvádějí, že se v průběhu roku 1936 zkoušel v několika prototypech motor Morris Eight (čtyřválec 918 ccm). Od roku 1937 se do těchto výhradně užitkových tříkolek používaly motory z vozu Austin Seven 747ccm SV s výkonem 17 koní. V průběhu roku 1938 oznámilo vedení automobilky Austin, že v příštím roce bude ukončena výroba typu Seven a tudíž konec dodávek motorů pro Reliant, což byl pro ně veliký problém. Koncem roku se dohodli na výrobě kopie původního motoru Seven 747 ccm ve své továrně. Na přelomu roku 1939-1940 byl vyroben a vyzkoušen vlastní motor. Od svého vzoru se téměř nelišil. Druhá světová válka přerušila přirozený vývoj rozvíjející se firmy. Během války probíhala výroba pro britskou vládu.

Po válce byla obnovena výroba dodávek a továrna v Tamworth expandovala, aby uspokojila vzrůstající poptávku po těchto užitkových tříkolkách. V roce 1950 byla provedena modernizace. Hlavním znakem byly kola. Původní, motocyklová s drátěným výpletem a úzkými brzdovými bubny byly nahrazeny koly lisovanými z ocelového plechu s brzdovým bubnem v celé šíři disku a obutých do balonových pneumatik. Také se zvětšila délka stroje. Tento nový model dostal označení Reliant Regent 10cwt. Tyto tříkolky se vyráběly jako valníček, dodávka a také jako pojízdná prodejna. Výroba typu Regent byla ukončena v roce 1956 v celkovém počtu 6857 kusů z čehož bylo 3200 Regentů.

Do této doby, to byly vzhledem ke konstrukci pořád ještě více tříkolové motocykly než automobily. V roce 1951 byl vyroben prototyp prvního tříkolového automobilu. V roce 1952 byl oficiálně představen veřejnosti a roku 1953 byla zahájena sériová výroba modelu Reliant Regal (v překladu Královský), později označovaný jako Mk I. Bylo to vozidlo se čtyřmístnou otevřenou karoserií s plátěnou střechou. První modely měly překvapivě hliníkovou karoserii posazenou na rámu z jasanového dřeva. Mřížka na čele před chladičem byla vyrobena z magnezia. Regal Mk I měl kapalinové brzdy na všech třech kolech, byl použitý osvědčený motor 747 ccm SV s vodním termosifonovým chlazením o výkonu 16 koní a maximální rychlost činila 96 km/h. Převodovka byla čtyřstupňová. Reliant Regal Mk I v provedení Saloon (osobní) se vyráběl v letech 1953-1954 v počtu 1000 kusů, ve verzi Van až 1956-1958 v počtu pouhých 343 kusů (Regent byl ve výrobě až do roku 1956).

V roce 1954 vyjel z bran továrny v Tamworth Regal Mk II. Tento model měl kompletní karoserii vyrobenou ze sklolaminátu. Tomuto materiálu byla tato malá automobilka věrna až do ukončení své produkce v roce 2001. Podvozkové části byly shodné s typem Mk I, ale nové karoserie se vyráběly nejen otevřené, ale také jako čtyřmístné s pevnou střechou. Cena tohoto modelu v Británii v roce 1954 činila 381 Liber. Od roku 1954 do roku 1956 bylo vyrobeno 2013 kusů.

Následující novinka Reliant Regal Mk III z roku 1956 dostala zcela novou, zaoblenou velmi moderní karoserii. Prodával se opět jako čtyřsedadlové otevřené coupé za cenu 403 Liber, i uzavřený saloon za 413 Liber a nově jako dvousedadlový užitkový van za cenu 353 Liber. Tato nová dodávka měla vzadu vertikálně dělené dvoukřídlé dveře, otvírané do stran. Výroba tohoto modelu byla ukončena v roce 1958, kdy opustilo továrnu 2798 kusů tříkolek. Elektrická instalace byla u modelů Regal Mk I- Mk III 6-ti voltová s akumulátorem 58 Ah.

Další model v pořadí Mk IV, který se vyráběl v letech 1958-1959 dostal novou karosářskou variantu v podobě dvoumístného valníčku. Mk IV bylo v provedení van vyrobeno pouze 610 kusů a osobních typů saloon 1298 vozů. Jako pohonná jednotka sloužil pořád stejný spodový čtyřválec 747 ccm (vrtání 56 - zdvih 76mm) o výkonu 17,5 koní. Poprvé byla použita 12-ti voltová elektroinstalace.

Mk V se pyšnil novinkou v podobě zvenčí přístupného zavazadlového prostoru u modelu saloon. Do té doby byl přístup k zavazadlům zevnitř vozu po odklopení opěradla zadního sedadla. Dostal také nové nárazníky. Byl to vlastně výstupek na karoserii, který se táhl z jednoho boku přes čelo na druhý bok. Byl to charakteristický znak všech dalších typů až do roku 1983. Model Mk V se již nevyráběl jako otevřené coupé. Tyto modely byly velmi oblíbené a velice dobře se prodávaly, což dokazují prodejní čísla: van-1105 a saloon - 4772 kusů. Mk V se vyráběl opět pouze dva roky od 1959 - 1960.

Poslední z této typové řady Regalů Mk VI trhal prodejní rekordy. V provedení van to bylo do roku 1963 ohromujících 3753 kusů a v provedení saloon do roku 1962 těžko uvěřitelných 8478 prodaných vozidel!! Od Mk V se lišil pouze střechou protaženou dále nad zadní okno.

S ukončením výroby tohoto modelu skončila také výroba starých motorů 747ccm SV z původní produkce Austinu Seven. Celkem vyjelo 33.000 kusů vozidel s těmito motory.

Rok 1962 se stal přelomovým ve výrobě tříkolových automobilů v Reliant Motor Company. Nový model byl opravdu zcela nový. A to jak šasi, motor i karoserie. Tento typ byl označován jako „New concept of motoring economy“. Tento nový model Reliant Regal 3/25 (zcela výjimečně označovaný jako Mk VII) byl osazen čtyřválcovým motorem z hliníkové slitiny o obsahu 600ccm s modernějším rozvodem OHV a výkonem 24.2 koní při 5250 ot./min. Motory byly vybaveny karburátorem Solex. Elektrická instalace byla 12-ti voltová a všechny elektrické součástky dodávala firma Lucas, se kterou Reliant navázal dlouhodobou spolupráci. Karoserie byla samozřejmě ze sklolaminátu, dvoudveřová, čtyřmístná, s negativním sklonem zadního okna, podobné, jako měl Ford Anglia. V roce 1963 se 3/25 saloon prodával za cenu 486 Liber. Pro srovnání Fiat 500 se ve stejném roce prodával za 411 Liber. Na třinácti palcových kolech byly obuty již bezdušové pneumatiky 5.20-13. V květnu 1963 se objevil vedle verze saloon také van. Ten byl třídveřový s jedněmi dveřmi na zádi, které se otvíraly ke straně. S pravostranným řízením doprava, s levostranným doleva. V roce 1965 proběhla malá modernizace ve formě nové přední masky, která byla nyní nižší a jemnější a protáhl se přední nárazník na bocích. Dále se změnilo víko zavazadlového prostoru a byly provedeny drobné změny v interieru a na palubní desce. Z modelu saloon se stal supersaloon. O rok později, v květnu 1966 proběhly tyto změny i u typu van, tudíž se z něho stal supervan. Na Motor Cycle Show 1967 byly prezentovány opět novinky, které nebyly okem vůbec patrné. Výjimkou byl model Reliant Regal 3/25 21E, označovaný jako luxusní provedení. Zvenčí dostal dva přídavné světlomety, chromované svislé členy na nárazníky a dvojici zpětných zrcátek montovaných vepředu na blatnících. V interiéru přibyly bezpečnostní pásy. A opět se změnily názvy: supersaloon na saloon De luxe a supervan na supervan II. Zároveň byl karburátor Solex nahrazen karburátorem Zenith a výkon se nepatrně zvýšil na 26 koní při 5000 ot/min. Všechny modely šly velice dobře na odbyt. V dubnu následujícího roku byl vyroben již 50.000 3/25. Jubilantem se stal bílý saloon De luxe. Obchodní ředitel Tom Scott se na konci výrobní linky posadil za volant a zaměstnanci ho za jásotu ostatních vynesli ven i s autem. Posledním Reliantem typu Regal se stal v srpnu 1968 typ 3/30 se zvýšeným objemem motoru na 700ccm, (vrtání 60,50 - zdvih 60,96) s výkonem 29,5 koní při 5000 ot/min. a maximální rychlostí 116 km/h. V prodeji byly verze saloon, 21E-700 a supervan III. Regal 21E-700 se prodával v barvách: zlatý písek, modrá Manhattan, Caribská zelená a stříbrná. Ostatní typy: aztécká modrá, červená rebel, bílá arctic, zelená a medová. Zajímavostí byly přední světlomety Lucas, které neměly klasické žárovky, ale vlákna zatavená přímo do paraboly. Původně se počítalo, že takovéto světla vydrží po celou délku životnosti auta, ale nebylo tomu tak. Každé přepálené vlákno znamenalo výměnu celé paraboly. Stejná světla používaly po krátkou dobu např. vozy Triumph Spitfire nebo Austin Mini Mk I. V roce 1972 byl vyroben již 100.000 Reliant, řady 3/25 a 3/30. Celkem bylo tedy do října 1973, kdy byl vyroben poslední kus ze všech řad Regal, vyrobeno 63.000 kusů 3/25 a 42,824 kusů 3/30.

Podvozek Reliantu Regal 3/30

Následníkem velice úspěšné řady Regal byl neméně úspěšný model nazvaný Robin. Ten dostal novou moderní karoserii už s klasickým sklonem zadního okna, které bylo samostatně výklopné pro přístup do prostoru pro zavazadla, kde se také nacházelo rezervní kolo v koženkovém obalu. Byla opět dvoudveřová čtyřmístná, posazena na klasickém ocelovém rámu obdélníkového průřezu. Novinkou byly malá, pouze desetipalcová kola, které v tu dobu používal i Austin Mini. V nabídce byly i litá kola z hliníkové slitiny. Reliant Robin se tedy začal vyrábět v roce 1973 se čtyřválcovým hliníkovým motorem 750 ccm OHV (vrtání 62,50 - zdvih 60,96) a výkonu 32 koní. To byl vlastně převrtaný motor z Regalu 3/30 včetně karburátoru Zenith. Prodával se jako standard, super, estate (kombi) a van. V roce 1975 si zákazník mohl vybrat ze dvou pohonných jednotek. Zvětšením zdvihu motoru na 69,09 mm a při stejném vrtání se zvětšil obsah na 850 ccm (přesně 848 ccm) a poskytoval výkon 40 koní při 5500 ot/min. Byl osazen novým karburátorem SU, který se perfektně osvědčil. Karoserie byla lakována v odstínech- modrá, červená, světle hnědá a mandarinka v kombinaci s černým interierem a žlutá, bílá, zelená a karamel v kombinaci se světle hnědým interierem.

Roku 1982 byl Robin nahrazen typem Rialto, které se vyrábělo pouze s motorem 850 ccm. V nabídce byl dvoudveřový hatchback, třídveřové kombi estate a van. Hatchback byl prodáván ve dvou stupních výbavy. K antikorozní ochraně určitě přispělo galvanicky upravené šasi. Dodával se, stejně jako Robin, na desetipalcových kolech s pneumatikami 145 SR-10 a uháněl na nich maximální rychlostí 120 km/h. Po dvou letech vyjelo z bran továrny Rialto II, které se lišilo pouze přední maskou, nárazníky a nepatrnou modernizací interiéru. Ve druhé polovině osmdesátých let začal zájem o tříkolové automobily postupně klesat. Není se čemu divit, protože rozdíl v ceně v porovnání s vozem s klasickým počtem kol byl minimální a o jízdních vlastnostech auta s jedním kolem vpředu není třeba diskutovat. V roce 1985 bylo v nabídce Rialto II Jubilee edition, které připomínalo padesáté výročí založení Reliant Motor Company. O pět let později bylo oživeno označení Robin, ale pouze ve verzi hatchback, který dostal nové, nahoru výklopné třetí dveře. Do nového, ne příliš povedeného předku vozu byly montovány hlavní světlomety z Fordu Fiesta. Začal se také vyrábět Robin pick-up, s otevřenou malou korbou. Verze estate a van se prodávaly dále pod názvem Rialto až do roku 1998! V devadesátém pátém roce byla představena opět jubilejní verze Robin Diamond ve stříbrné barvě, k šedesátému výročí založení firmy. Průměr kol byl zvětšen na dvanáct palců. Poslední modernizace typu Robin byla představena v roce 1999. Jednalo se o designovou změnu přední partie. Hlavní světlomety z vozu Vauxhall Corsa a nová maska udělaly z Robina úplně jiné auto, přestože zbytek vozu byl totožný. Byl nabízen ve třech stupních výbavy. Základní LX se prodával za 8.137 Liber, SLX s metalickým lakem, audio přehrávačem, el. hodinami atd. za 8.459 Liber a nejdražší s označením B.R.G. v barvě „British Racing Green“, nebo „Royal Blue“ s velkým výběrem kvalitních koberců, přehrávačem RDS, chromovanými klikami dveří, mlhovkami, nerezovým výfukem a litými koly za 9.654 Liber. V září 2000 se dostal do nabídkových listin další z výročních modelů. A to již k 65. výročí výroby tříkolek. Měl stejnou výbavu jako B.R.G. s několika málo doplňky v interiéru navíc a dodával se pouze ve zlaté metalíze za rovných 10.000 Liber. Měl označení Reliant Robin 65. Bohužel zájem o tříkolky byl v posledních letech tak nízký, že se blížil definitivní konec výroby těchto typicky britských vozidel. V naší zemi se tříkolky Reliant vůbec nevyskytovaly, pouze na televizních obrazovkách byly někdy vidět v příhodách Mr. Beana. Přestože poslední kus vyjel z továrny Reliant Motors Limited, jak se v posledních letech jmenovala, 14. února 2001, nabízeli prodejci skladové vozy ještě v roce 2005!

2017  PARTAJ - Magazín o klasických autech